biografie

Narodil jsem se 15. 1. 1979 v Mladé Boleslavi jako jediné dítě knihovnice Niny Dlaskové a dokumentaristy Zdeňka Hnilici. Z otcovy strany mám dva nevlastní bratry (jeden z nich je historik Zdeněk Jehlička), mám rovněž nevlastní sestru Terezu Münz. Matčina strana rodiny je především hudebnická a pedagogická – dědeček Vladislav Dlask byl violoncellista a dlouholetý pedagog LŠU ve Voršilské ulici, babička Eugenie Bakulová byla pianistka a učitelka klavíru. Strýc Vladislav je kontrabasista, teta Eliška zpěvačka a hudební pedagožka, sestřenice Tereza Marečková dramaturgyně, sestřenice Klára Stehmayer a Jana Kozjaková pedagožky, sestřenice Gábina Křístková se zabývá designem interiérů. Vyrůstal jsem v Praze na Vyšehradě, od pěti let do dvaceti jsem žil v Braníku na Sídlišti Novodvorská, od nástupu na JAMU žiju v Brně. Studoval jsem Gymnázium Evropská (1994–1995) a Gymnázium Jana Nerudy (1995–1998), obory klavír (Jan Tůma a Jitka Němcová) a skladba (Jiří Smutný). Mezi dalšími pedagogy mě hudební teorii učil Vladimír Tichý, který mě v roce 1998 přijal ke studiím na HAMU, obor hudební teorie. Teorii jsem však studovat nechtěl, třikrát jsem se pokoušel o přijetí na obor skladba, nebyl jsem přijat. Důvody mohly být různé, tehdy se pro chtěné adepty otevíral na HAMU i nultý ročník, když měli být přijati. V roce 2000 jsem byl napoprvé přijat ke studiu kompozice na JAMU do Brna. Jako pedagog mi byl určený František Emmert a to bylo mé obrovské štěstí. František Emmert byl Boží člověk, nesmírně oddaný svému skladatelskému poslání a neúnavně, byť často bez efektu, bojující nejen za své studenty, ale i za dobro jakékoliv tvůrčí věci. Kromě toho byl Emmert jeden z mála, kteří tehdy na JAMU naplno tvořili – a to bez ohledu na požadavky kohokoliv – a jako takový byl pro mě velký vzor. Mimo to vše se stal Emmert i mým přítelem a pomohl mi vyhrabat se z nejistot, které do mě zaseli na HAMU v Praze. V Brně jsem se setkal s dalšími skvělými lidmi, mezi nimiž chci jmenovat Emu Jedličku-Gogovou, která mě naučila hrát na klavír uvolněně, a také hudební historičku Jindru Bártovou, která dodnes podněcuje mé kritické myšlení a byla mi léta příznivkyní v palácových půtkách fakulty. V roce 2003 mi bylo umožněno vyjet do Vilniusu, kde jsem konzultoval své skladatelské pokusy u klasiků litevské druhé avantgardy Osvaldase Balakauskase a Broniuse Kutavičiuse. Jako student jsem byl vedený pod konceptualistou Rytisem Mažulisem. Tato stáž (jakož i druhá, v roce 2007 do Estonska) naplno nasměrovala moje hudební cítění na východ. Ze současné hudební západní kultury si beru pramálo. Kromě hudby se hodně zajímám o kinematografii – a to zejména o tu odnož, které se říká „artová“ – případné zájemce o mé kritické postřehy a gusto odkazuji na portál csfd.cz, nick garmon. Cosi jako kompenzaci za nemožnost spolupracovat na filmu (je to uzavřená oblast se svými zákony a klienty…) pociťuji práci pro divadlo. Od studií ve spolupráci se sestřenicí Terezou Dlaskovou, později Marečkovou, s řadou studentů z DAMU a DIFA, posléze s dalším z přátel, režisérem Tomášem Pavčíkem a v poslední době profesionálně v pracích pro Buranteatr a Slovácké divadlo, vesměs s režisérem Michalem Zetelem. Stranou nechávám svůj osobní život a světonázor, které by osvětlováním motivací vydaly na dva takovéto texty. Nežiji sám, samotu mám ale rád. Mám navíc psa a chalupu v Lučanech nad Nisou, kam utíkám pracovat a čistit se než všechny louky kolem mě oplotí a zastaví brutálními sudetskými satelitními zástavbami. Příroda je velké téma pro mě a doufám, že jednou budu mít možnost žít uprostřed ní, nejlépe na okraji lidských sídel.

Toto jsou stránky Vojtěcha Dlaska, jak mu k nim dopomohl Pavel Šijan.
Dlouho jsme diskutovali o tom, jak by měly vypadat a jaký účel plnit. Mně samotnému je nepříjemné, aby měly propagační účel, případně jen ten. V rozhovoru se svou sestrou jsme přišli na to, že může být fajn mít někde skladiště zápisků a jakékoliv činorodosti, nebo jakýsi deník - dřív to byly stránky sešitů, teď jsou to stránky na webu. Co mně na tomhle nesedí, je obsese pouštět ven jen to, co je ťip-ťop. A vzápětí přichází úvaha o tom, že ve skutečnosti nikdy nic takového nebylo a nebude. Takže znovu: na těchto stránkách bude shromážděno mé snažení a výsledky neodbytného tvůrčího pudu. Budou zde odkazy k mým skladbám, scany toho, co si kreslím, výběr toho, co si zapisuji. Pro ty, které to zaujme, zde bude možnost zanechat mi vzkaz, a bude tu něco víc o mé osobě.