Za bukem je věta pro smyčcové kvarteto vzniklá na začátku roku 2014 na popud Ištvan Quartet. Jsem přesvědčený o nenápaditosti „zbytkových vět“ většiny cyklických kompozic napříč hudební historií – psát pomalou větu po rychlém úvodu je noční můra a personifikace neinvenčnosti. V tomhle je pro mě vzorem zralý Skrjabin se svými celky – v klavírních sonátách i v orchestrálních poémách. Za bukem je jedna z mých skladeb nejméně zatížených mimohudebním obsahem. Přibližně ve dvou třetinách je významově podepřena mini „haiku“ sólem altu na slova Nikose Kazantzakise z románu Poslední pokušení Ježíše Krista. Jako většina mých kompozic poslední doby sleduje Za bukem linii civilistně-subversivního myšlení s maximálně možným odtažením se od „vznešenosti vysokého umění“, sakra-). Zároveň je to kompozice, která vyrostla na základech hudby, kterou jsem vyzkoušel pro inscenace Buranteatru – v kontaktu s reakcemi publika a v kontaktu.