Silena je podle Zlaté legendy město svatého Jiřího v dnešní Libyi. Skladba je „klavírním“ výtahem části juvenilní kantáty na text T. S. Eliota ze hry The Elder Statesman. Ta byla z let 1998/99 a byla pravděpodobně první mou náročnější dokončenou cyklickou kompozicí. Její druhá motivační rovina byla svatojiřská legenda (pracně na dvouvrstvý Eliotův text roubovaná). Kantáta byla samozřejmě prodchnuta řadou nedostatků zejména technického charakteru. Na mnou dodnes ceněných kompozičních lekcích skladatele Jiřího Smutného během středoškolských let ve mně bylo navýsost rozvíjeno uvažování o výrazu a smyslu kompozice na úkor jednoduchých technických zákonitostí – napřímo řečeno, nebyl jsem s to postavit a rozvinout hudební frázi. Bylo to především z ostychu před samozřejmostmi a banalitou (dnes bojuji jejich zbraněmi). Důsledkem byla značná přehuštěnost a s ní spojená statičnost výrazu, zpomalení toku hudby v mysli, aniž by to dalo při plném tempu vyznít jednotlivostem zejména harmonického a fakturního charakteru. Když se Silena hraje pomalu, je velmi harmonicky bohatá. V tempu, v němž má být hrána, je spíš výrazově šedá. Konstruktivismus bohužel. Formálně je v Sileně patrný vliv Frescobaldiho Toccatt, které jsem poznal díky svému profesoru na varhany, Waclawu Gołonkovi, který mě provázel v době mé první bezprizornosti po vyhazovu z HAMU v roce 1999. Styl je zčásti ovlivněný Satiem, technologicky je Silena zčásti komponovaná na způsob Kabeláčových číselných intervalových systémů, zčásti se v jejích melodiích uplatňuje ištvanovský „válec“ – otáčení hudební fráze na způsob jízdního řádu na vlakových nádražích. Silena byla jedna z prvních skladbiček obhajovaných před lítým, zoufalé skladatelské adepty z ulit k slovu vyvolávajícím drakem kariéristickým, byť dříve prý i kverulantským k režimům někdejším, ba o to horším proto zdál se. A ten drak slul Faltus a rozepjav křídla nad katedrou až dokavád tam trůnil, ač jiným svého věku dávno zákaz udělil.. Provedla ji Monika Šujanová.