Mrtvolkám u cest vzniklo během čtrnácti dnů (pro mne tehdy ultra krátká doba) o Vánocích 2006. Žil jsem tehdy v chaotickém chvatu, „v letu“. S pocitem velké sebedestrukce i destruktivnosti vůči okolí. V kontrastu k tomu vznikla velmi průzračná skladba, kterou jsem pak instrumentoval pro Missu Parodiu jako Interludium ve formě melodramu. V této primární podobě znamenala pro mě obrat – lidé jako Petr Bakla budou vždycky psát v tom „správném stylu“ své doby. Pro mě je důležitější hovořit sám za sebe. Mrtvolkám u cest je při své jednoduchosti řízené poměrně složitým grafickým nákresem, který v podobě růžice obkružuje všechny tóniny kvintového kruhu. Charakteristický pro něj je také zkracovaný motiv pochodu – ze 2/4 předražení pouhé 3/8. Motivačně je skladbička nesena obrazem vyprahlé dálnice (jsem vášnivý stopař), na které chodec míjí vyschlé mrtvolky sražených zvířat. A druhý neodbytný obraz: tahle dálnice jako náš život, v němž srážíme slabší a necháváme je jako mrtvolky u cest. Partitura je uvedena mottem z Rilkeho Elegie – smrt vidíme jen my, svobodné zvíře má Boha před sebou a kdesi v patách zánik – to je třetí motivační okruh téhle skladbičky. Mrtvolkám u cest se dočkalo několikerého provedení, toto obstarali houslista Milan Paľa a Ondrej Olos.