Missa parodia je prozatím má nejdelší skladba. Motivace k ní a přibližný výklad spolu s texty je v partituře, kterou zde uploaduju. Missa mi zabrala kolem tří let intenzivní práce, byla to radost, bylo to v rámci doktorandského studia a i přes překážky ze strany vedení školy se ji, byť neúplně, podařilo i provést. Disertantská kompozice studijního programu kompozice, teorie kompozice – koncert, na kterém neměl nikdo z JAMU zájem, přišli tři pedagogové skladby, ostatní koncert ignorovali. Hudební kritik nepřišel žádný. Od té doby cítím tlak „pěti fází“: 1. „jsi schopen o něčem hovořit?“ 2. „máš na to to dokončit řemeslně?“ 3. „seženeš si peníze na hudebníky a místo, kde to provedeš?“ 4. „zajímá to někoho? Seženeš si publikum?“ 5. „kritický ohlas přijde, pokud tě kritikům doporučí někdo shora, pokud máš známé…“ Velká skepse z toho. Část Missy získala cenu útěchy v soutěži Generace (zásluhou Arnošta Parsche). Missa jako celek je vlastně cyklem kantát. Za jejím výrazem a koncepcí si přes posun od roku 2007, kdy jsem ji dokončil, stále stojím. Missa počítala se scénickým provedením – hudba je dramatická dost. Nebyl ale čas ani prostředky. Premiéra části Missy se uskutečnila v Divadle Barka díky dirigentu Ondřeji Tajovskému, s nímž nás od té doby váže do jisté míry osudové pouto…