Hudba pro divadlo mě provázela už od doby, kdy jsem poprvé začal uvažovat o tom, co a jak v hudbě psát. Často to bylo v závislosti na textu - přeléval se volně do akce, nutil mě evokovat ho ještě jinak než jen hudebními prostředky. Fascinovaly mě přesahy, v nichž byla škrobenost 90 % "klasických" hudebníků porušována spontánností. Klíčové bylo setkání s hudbou Kutavičiuse na Pražském jaru 1996 a s provedením Messienova Harawi sopranistkou Judith Vindevogel ve Španělském sále Pražského hradu - to byly skutečné "performance" nikoliv ve smyslu trapném, jaké předvádí "multimediální mágové" od Knížáka po Marijan, ale skutečné, úchvatné hudební divadlo. Mnoho k ideálu přidaly koncepce Satieho, nejvíc k nim přidal film: Brookovo Marat-Sade, Weiglovy filmové opery, mohl bych hledat v paměti dál a dál. Každopádně jsem si snoval vlastní hudbu k dramatům Eliota a Frische a pak jsem byl překvapen realitou divadelního zkoušení, tuhostí zažitých tvarů, snadností, s níž se vše formuje do starých kadlubů, lehkostí divadelnického stavu, s níž tuto snadnost přijímá. Skutečné zkušenosti přišly při spolupráci s mou sestřenicí Terezou Marečkovou v rámci studií a publikuji z nich zde dva pozůstatky, jednoduché popěvky na polské texty ze hry Miriam současné české autorky Lenky Lagronové. Jde tam jen o zvrácený civilismus a zachytávání nedostatků zpěvu v elektroakustice. Jiná zkušenost byla, že si na divadelní hudbě snadno mohu nashromáždit a ozkoušet materiál pro další skladby - obě témata přešla do skladby Missa parodia. Dělali jsme pak ještě Kabaret Brecht, který už indikoval, že mé představy jsou příliš obtížné na nahození v rámci divadelních zkoušek. S Terezou jsme pak zažili i první rozčarování, kdy jsem se s jejím souborem Masopust zcela minul při cítění dalšího inscenovaného Lagronové textu, Království - já jim nabídl vznosnou mystiku, oni potřebovali naivistickou křesťanskou muziku. Tehdy mi došlo, nakolik je v divadle důležité, aby se tvůrčí strany při spolupráci vzájemně respektovaly - pokud je jedna silnější (ať už vizí anebo jednací silou), je projekt odsouzen k tomu, aby jej táhla pouze ona - pokud se ostatní podřídí... Tehdy dělala muziku místo mě kapela Hmm..., Království bylo velmi úspěšné a Hmm... pro Masopust muzicírují dodnes. Většina dalších věcí v mé spolupráci s divadlem je popsána v rozhovoru, který se mnou "za odměnu" vedla Tereza Harmatová, jedna z nejnadanějších studentek divadelní větve školy, kde jsem učíval. Je to zde.