Dosud největší příležitost realizovat něco, co by se podobalo mé představě hudebního divadla, mi byla poskytnuta díky dirigentu Ondřeji Tajovskému, režiséru Michalu Zetelovi a dramaturgovi Janu Šotkovskému v rámci Buranteatru při projektu Mickiewiczových Dziadů. Vidělo to málo lidí, dostalo to nominaci na Radoka za hudbu (nezískalo to - jsem prý ale "laureát") Druhá věc je, že jsem si odnesl pocit, že se s tím Buranteatr takřka finančně položil (bylo šest představení a dvě odpadla - jedno kvůli křížení programu s MDB Brno, kde hrál hlavní představitel Dziad Michal Isteník, druhé kvůli předčasnému porodu hlavní představitelky, která ještě večer předtím při repríze jako koza přeskakovala metr a půl hluboký divadelní hrobeček se sedmiměsíčním pupkem.